Poznej svoji žábu

Jéje, toto není úplně správně. Když tuhle hlášku vidím potřetí, začínám se už trochu vztekat. Jak, že to není úplně správně?! Chtěli jste, abych označil žábu, která je „správnou stranou vzhůru“. To jsem taky udělal. Několikrát. Přitom jsem vůbec nechtěl označovat nějaké obrázky žab. Chtěl jsem se jen přihlásit se ke svému účtu na Linkedinu. Ale dobře, označil sem tu vaši žábu. Pak ještě jednu, a ještě další. A vy mi napíšete tohle výsměšné a arogantní Jéje. Tak která z těch vašich šesti různě natočených žab je teda podle vás správnou stranou vzhůru? A vůbec, proč tady se mnou hrajete tyhle infantilní hry, proč mám označovat nějaké žáby? A když to podle vás několikrát pokazím, tak buvoly nebo co je to za zvířata. Jsem snad pětileté dítě, abych si hrál s obrázky zvířat? Jasně, chcete prý vědět, jestli nejsem robot. Tak vám to říkám, nejsem. Ťukám do klávesnice zcela správně heslo, které jste mě donutili si vymyslet a pamatovat si ho. Navíc jste ze mě předtím vymámili email, údaje o mém pohlaví, národnosti, bydlišti, telefonní číslo a nevím co ještě. OK, mávl jsem nad tím rukou. Nejste první, kdo to po mě chtěl. Už jsem si na to šmíráctví virtuální doby skoro zvykl. Chápu, že kdo chce být in, musí se podřídit. Ale proč ta žába? K tomu ta vaše familiárnost. Prý, Pojďme si udělat malou kontrolu. Nechci dělat žádnou malou kontrolu. Chci prostě ke svému účtu. Ale vy ne, jste neodbytní. Když žádost o kontrolu shodím křížkem, pošlete hlášku, že se něco pokazilo, ať začnu znovu. Prostě mi tu vaši pitomou žábu vnutíte, ať se děje, co se děje. A pak se mi vysmíváte tím svým Jéje. Ať mi pak někdo vypráví, že ajťáci jsou normální lidi. Omlouvám se, že se v době covidu zabývám takovou pitominou. Nechtěl jsem, byl jsem donucen.

Líbil se Vám článek? Sdílejte ho.

Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on linkedin
LinkedIn
Share on whatsapp
WhatsApp
Share on email
Email